Český strakáč černožlutý

 Historie:

Klub chovatelů králíka českého strakáče funguje již od roku 1932. Jeho založení však bylo vyvrcholením dlouhodobého společného úsilí chovatelů českého strakáče, kteří se už před tímto datem snažili o sdružování šlechtitelů králíka ČS.

Již v roce 1914, přesněji 29. června, byl v Praze na Žižkově, v restauraci „U Zlatého soudku“, z iniciativy přítele V. Březinovského, založen „Klub chovatelů českého strakáče“ při Klubu chovatelů belgického obra. Jednalo se tedy o společný klub těchto dvou plemen. První světová válka tuto slibně se rozvíjející činnost bohužel přerušila a po jejím skončení se již nepodařilo Klub obnovit.

Klub chovatelů českého strakáče byl tedy, vlastně již podruhé, ale tentokrát už jako samostatný, založen dne 20. listopadu 1932. První ustavující schůze se konala v Praze 7 u Výstaviště v restauraci „Tivoli“. Jejími iniciátory byli hlavně přátelé J. Pražan, J. Rákos, B. Rejfíř, F. Plecitý a další přední čeští chovatelé ČS, velkou zásluhu o vznik Klubu nese také tehdejší tajemník Českomoravské jednoty králíkářské, Jindřich Pichl. 

V roce 1934 se podařilo na Zemědělské výstavě připravit samostatnou expozici králíků českého strakáče. Přítel J. Dražan zde také představil nový standart k posuzování českých strakáčů. 

Samotná historie plemene ČS je pochopitelně starší než samotný Klub. První písemná zmínka se objevuje již roku 1893 v článcích spisovatele J. Vršeckého. Po roce 1903 inicioval nestor českého králikářství Jan V. Kálal osvětu ve šlechtění černobílých strakatých králíků. V době kolem roku 1908 se utvořila skupina chovatelů kolem „Prvního moravského králikářského spolku“ se sídlem ve Zborovicích na Moravě, kteří chtěli chovat strakatého králíka, zvaného „křížáka“, kdy kresba tvořila tak zvaný kříž. Později pak chtěli jiní chovatelé, seskupení okolo přítele F. Urbáška a časopisu “Moravský králikář“, chovat tak zvané „moravské strakáče“. Ani jedna z těchto iniciativ se však dlouhodobě neujala.

Po roce 1914 docházelo k mísení českých strakáčů s německými strakáči. Důsledkem těchto křížení byla zvýšená hmotnost ČS, která v té době dosahovala až 5 kg. Postupně se však prosadil cíl šlechtění českého strakáče „dnešního typu“, to znamená návrat k menší formě a zpřesnění kresby. Původní ČS zdaleka nevypadal tak, jako dnes. Na začátku byla kresba značně nerovnoměrná, ale chovatelé si postupně poradili s krátkým přerušovaným úhořem, slitou boční kresbou, případně s chybějícími skráňovými skvrnami a dovedli českého strakáče až do dnešní krásy.

Klub dnes sdružuje okolo 80 chovatelů z celé České republiky. Pod jeho záštitou jsou pořádány pravidelné expozice Klubu při místních výstavách po celé zemi. Tím se napomáhá větší propagaci našeho národního plemene, králíka českého strakáče.

Vedení Klubu je složeno ze zkušených předních chovatelů plemene, kteří jsou doplněni o mladou, „nastupující“ generaci. To dává příslib vývoje ČS tím správným směrem.

ČS je uznán v 11 barevných rázech, přičemž bohužel jen o 4 z nich můžeme mluvit jako o stabilizovaných (č, m, hav, čž). Další rázy jsou k vidění jen zřídka (div, žel), a o zbylých můžeme hovořit jako o téměř nechovaných, nebo vymizelých (či, mad, želv, mž, ž).

Vize do budoucna:

Přes nesporný pokrok, který český strakáč během mnoha dekád své existence prodělal, je stále co zlepšovat. Proto se chce Klub zaměřovat zejména na odstranění největších bolestí ČS, zejména tvarových vad (volná kůže na prsou, vystouplé kyčelní kosti) a uhlídání typu (prodlužující se uši), který je pro toto plemeno charakteristický.

Další prioritou Klubu je postupné rozšíření a stabilizace všech uznaných barevných rázů českého strakáče.

S tím do značné míry souvisí i získávání nových, cílevědomých chovatelů. Každý, kdo má zájem pomoci a spolupracovat na rozvoji českého strakáče, má v Klubu dveře otevřené.