Poslední květnový víkend se zástupci Klubu chovatelů králíků českých strakáčů zúčastnili Švýcarsko-německého setkání chovatelů havanovitě zbarvených strakáčů. Letos proběhl již 11. ročník této pravidelné akce, poprvé se však konal v zemi helvétského kříže. Vzhledem k místu konání, švýcarskému městečku Grenchen, jsme na cestu vyrazili již ve čtvrtek v noci, abychom stihli dorazit v pátečních časně odpoledních hodinách a zároveň měli dostatek času kochat se krásou švýcarské krajiny se spoustou rozkvetlých horských luk. Cestou jsme zastavili například v Schaffhausenu, městečku na Rýnu, které je známé pro majestátný vodopád Rheinfall.

Z pohledu chovatelů českých strakáčů však to nejzajímavější teprve čekalo – sobotní odborný seminář. Nejeli jsme totiž obdivovat krásy země, ale to, jak náš národní klenot, český strakáč, okouzlil i chovatele daleko za našimi hranicemi.

Ve Švýcarsku jsou chovatelé českých strakáčů sdruženi ve speciálním klubu, který je společný i pro chovatele zakrslých strakáčů. Český strakáč je z pohledu švýcarského vzorníku králík velice podobný našemu. Rozdíl se dá najít zejména v délce uší, kterou tamní vzorník udává v rozmezí 11, 5 – 12, 2 cm. Dalším, nepatrně odlišným bodem, je hodnocení hmotnosti.  Minimum je 3,3 kg, ideálem je rozpětí 3,5 – 3,9 kg, maximum (avšak s bodovou srážkou) je 4,2 kg. Věc, na kterou Švýcaři při posuzování velice dbají je, aby králík předvedl výstavní postoj a neležel na stole. V současném švýcarském standardu je ČS uznán ve dvou barevných rázech, černém (12 chovů) a modrém (10 chovů). Nově bude uznán i barevný ráz havanovitý, pro který se nadchlo 9 chovatelů.  Originální znění švýcarského standardu ČS je k nahlédnutí rozkliknutím tohoto odkazu: Standard ČS Švýcarsko.

V rámci semináře vedl za švýcarské chovatele přednášku Urban Hamann, uznávaný posuzovatel a člen švýcarské standartové komise, který se mimo jiné podílel na vypracování nového švýcarského vzorníku pro posuzování králíků. Ten by měl být vydán v druhé polovině letošního roku. Svou přednášku směřoval přítel Hamann zejména k ČS havanovitým, u kterých probíhá závěrečná fáze procesu uznávacího řízení. Počátek systematického šlechtění ČS havanovitých ve Švýcarsku spadá těsně před rok 2010, kdy základ položila německá zvířata. V roce 2011 bylo zorganizováno předání nepříbuzných zvířat z Česka, která si u přítele Kratochvíla v Ondřejově vyzvedli zástupci švýcarských chovatelů. Zejména přítel Marcel Affolter se zasloužil o další propagaci a rozvoj tohoto barevného rázu. Na předvedených zvířatech jsme mohli vidět, jak velký kus chovatelské práce tamní chovatelé odvedli.  Nic tedy nebrání uznání třetího barevného rázu strakáčů ve Švýcarsku.

Havanovitý barevný ráz je v zahraničí momentálně velice oblíbený. O to smutnější je, že v České republice zažil tento krásný barevný ráz v posledních letech velký početní úbytek.

Druhým velice zajímavým a podnětným tématem semináře byl příspěvek předsedy německého klubu chovatelů strakáčů, přítele Josefa Steinacka. Týkal se posuzování celobarevných zvířat, tzv. kominíků, na výstavách. V Německu se toto po téměř desetiletém úsilí podařilo schválit. Nyní je na řadě prosazení této novinky i do evropského standardu.

Ale od začátku. Němečtí chovatelé strakáčů (nejen českých) jsou povinni držet ve svých chovech i kominíky. Důvodem je na naše poměry velice přísná až nesmyslná legislativa na ochranu zvířat, kterou se toto nařízení snaží zabránit tomu, aby se cíleným pářením strakatých králíků rodila i králíčata s letálním faktorem, tzv. mlynáři.  Každý německý chovatel tedy drží i určitý počet kominíků.  Nejinak je tomu jistě i v českých chovech, byť ne kvůli zákonnému nařízení. Situace je tedy taková, že kominíci jsou v chovech drženi, hojně využíváni i jako plemenný materiál, ale vesměs jako králíci druhého sledu, mnohdy ani neregistrovaní. Proč ale, když tyto králíky používáme v chovu, je nemůžeme také hodnotit?  Vhodným hodnocením kominíků by se do chovu vybírala jen ta nejlepší zvířata a konečným důsledkem by byl faktický přínos pro zlepšení kvality celého chovu strakáčů. Cíl je jasný, oddělit zrno od plev, používat kominíky dál, ale jen ty nejlepší z nejlepších. Proč držet celobarevného králíka, jehož kvalita není lepší než u strakáče? Vzhledem k absenci kresby a čtvrtinovému zastoupení kominíků ve vrzích je velký prostor na důslednou selekci těch vlastností, které nás u strakatých králíků často trápí. Když už se povede odchovat zvíře v kresbě, často musíme zavřít oko právě u nějakého nedostatku.

Němečtí přátelé tedy vyřešili posuzování kominíků následovně:

Pozice 1.Hmotnost – stejné jako strakáč

Pozice 2. Forma těla (v této pozici jsou v Německu sloučeny naše pozice Tvar a Typ) – stejné jako strakáč

Pozice 3. Srst – stejné jako strakáč

Pozice 4. Hlava a uši – nová pozice zavedená pro kominíky. V této pozici se detailně hodnotí forma hlavy, nasazení uší, jejich tvar a délka. Cílem je, aby byli vybíráni kominíci s hlavou typickou pro strakáče.

Pozice 5. Krycí barva a její stejnoměrnost

Pozice 6. Barva podsady

Pozice 7. Péče a zdraví

Z výše uvedeného je zřejmé, že takovýmto způsobem by se posílila selekce ve smyslu zlepšení utváření hlav i kvality barvy. Posuzování kominíků se tak z dlouhodobého hlediska jeví jako správný krok pro zlepšení kvality chovů strakáčů.

 Možná prvotní komplikace zavedení posuzování kominíků v ČR vyplývá z odlišně vytvořeného standardu. Německý oceňovací lístek má hned dvě pozice pro kresbu (Kresba hlavy + Kresba těla, tyto jsou poté nahrazeny pozicí Hlava a uši a dále druhou pozicí Barvy), naopak Tvar a Typ jsou sloučeny v jednu pozici. V případě české verze oceňování kominíků bychom si se současným standardem museli trochu vyhrát. Česká vynalézavost je ale pověstná a jistě by se našel způsob, jak jej upravit. Otázkou tedy bude spíš najít vůli tuto změnu zavést i v českých podmínkách.

Celé chovatelské setkání se neslo v přátelském a uvolněném duchu. Je hezké vidět, že chovatelství je koníček, který může spojovat nejen lidi různých profesí, ale i různých národů. A pokud je po ruce i lahvinka moravské slivovice, pak je dobrá a veselá společnost zaručená. Ale všeho s mírou. V neděli jsme museli vstávat v časných ranních hodinách, protože nás čekala dlouhá cesta domů...

Lukáš Záhlava