Speciální výstava klubu NoS a ČS Slovenské republiky 2014
Speciální výstava klubu NoS a ČS Slovenské republiky
Se konala 17 - 19. 10. 2014 v campingu Bělá - Nižné Kamence, tři kilometry od Těrchové, v krásné horské krajině, rodišti legendárního zbojníka Juraje Jánošíka. Pro chovatele tak byl zážitek umocněn tím, že se krása okolní přírody spojila s krásou strakáčů.
Na výstavu jsme jsme byli jako klub ČS pozváni v Poličce, při česko-německém setkání, které se konalo letos v červnu. Toho se zůčastnili i slovenští chovatelé strakáčů. Naší účast na Slovensku jsme proto rádi přislíbili. Během léta jsme byli ještě osloveni, zda bychom výstavu i posoudili a vystavili několik ČS.
Souhlasili jsme. A tak jsme v pátek 17. 10., brzy ráno, vyrazili směr Slovensko. Sedm chovatelů z Čech a Moravy. Byli to přátelé Andrlík, Vokolek, Záhlava, Hovorka, Lachký a já. Přítel Kratochvíl se na poslední chvíli omluvil, ale králíky poslal. A tak jsme vezli dvacet dva ČS.
Posuzování a slavnostní zahájení bylo naplánováno na jedenáctou hodinu. Na to byl pozván a přijel i předseda ČSCH, Milan Kotyza. Pro nepřízeň počasí (lilo, jako když konev obrátí), bylo slavnostní zahájení odloženo. Posuzovat se začalo ve dvanáct hodin, venku pod deštníky. Nos jsem měl posuzovat s př Andrlíkem. Po domluvě se slovenskými chovateli s námi začal posuzovat i př. Kotyza.
NoS bylo vystaveno 192 kusů ve čtyřech barvách: 137 černých, 47 modrých, 5 havanovitých a 3 madagaskaroví. Tento počet překvapil i samotné pořadatele, počítali zhruba se sto dvaceti králíky. Ovlivněné to bylo nekonáním NV mladých králíků ve Vráblech, proto chovatelé strakáčů obsadili speciálku ve větším počtu, než v jiných letech.
NoS byli posuzováni systémem každý třetí. ČS bylo 64 kusů v šesti barvách: 42 černých, 8 modrých, 6 havanovitých, 4 divoce zbarvení, 3 černožlutí a jeden modrožlutý. Všechny posoudil svenský posuzovatel, Julius Bernát. Při posuzování mohli být přítomní jen zapisovatelé a nosiči, ostatní chovatelé museli opustit určený prostor. V průběhu poté došlo i na vystřídání zapisovatelů, neboť byli prokřehlí a mokří. Nastoupili i naši chovatelé ČS.
Každý králík byl před posouzením zvážen. Čás králíků NoS měla problém dosáhnout na bodovací stupnici na požadovanou minimální hmotnost. Dospělá zvířata se pohybovala od 5 do 8,20 kg. Takový hmotnostní rozdíl následně ovlivnil i posouzení typu a tvaru.
V tvaru se jako nedostatky objevovaly laloky u samic a vystouplé kyčelní hrboly. Dosti králíků mělo i poškozené, drátěné pírko. Na druho stranu byli k vidění jedinci s vynikající zádí.
V typu byla zejméne osmi kilová zvířata impozantní, radost na ně pohledět. Zato králíci, kteří vážili jen pět kilo, měli krátká, úzká těla. Uši se měřily u všech NoS a délka se zapisovala do oceňovacích lístků. Pozice typ nám (českým posuzovatelům) se začátku dělala při udílení bodů problémy - hodnotí se 15 body, ne 20 jako u nás.
To samé platí pro pozici srst, kde je maximální počet dosažitelných bodů opačný. Srst byla většinou méně pružná, v línání.
V páté pozici byly značné rozdíly v boční kresbě. Někteří jedinci měli na bocích hrubou, teměř spojenou kresbu velikosti dlaně, na hranici neklasifikování. Naopak dva jedinci měli tak vynikající celkovou kresbu, že dosáhli na plný počet bodů. Dosti značné problémy se vyskytovaly ve spojení skráňových skvrn s očními kroužky. Několik zvířat bylo kvůli tomu vyloučeno.
V barvě byli králíci převážně dobří, až na několik jedinců s mírným rezem a bílými skvrnami v boční kresbě.
Převážná většina vystavených NoS převládala svoji robusností a typem - proti NoS chovaných u nás. To konstatovali i čeští chovatelé NoS, kteří dojeli na výstavu v odpoledních hodinách.
Po posouzení, přidělení pohárů a čestných cen jsme v podvečerních hodinách společně odjeli připraveným autobusem do kulturního zařízení v sousední vesnici. Zde se uskutečnilo dodatečné zahájení a vyhodnocení výstavy s předáním pohárů nejlepším chovatelům. Nejlépe hodnocenými vystavovateli, kteří získali několik pohárů a čestných cen, byli Obšut Slavomír a Zontag Marian. Z našich členů získal č. cenu L. Vokolek na ČSm a J. Vacek na ČSdiv.
Všichni přítomní dostali upomínkovou vlaječku, poté následovala bohatá večeře, spestřená kulturním programem dětské folkrolní skupiny z Těrchové, která nám zahrála i zatancovala.
Druhý den, kdy nás ráno přivítalo sluníčko, se nám otevřel krasný pohled na vstup do Vrátné Doliny. Někteří chovatelé odjeli k nedaleké soše Jánošíka, ostatní si prohlédli výstavu a besedovali se slovenskými chovateli. Domluvili jsme se na dalších setkáních a spolupráci, v časných odpoledních hodinách posbírali králíky a vydali se na čtyřistakilometrovou cestu domů.
J.Vacek